Písemná či bez formy?
NOZ zakotvuje princip bezformálnosti. Dle § 559 platí, že: „ Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.“
Písemná forma tak ve srovnání se starou právní úpravou není již potřeba u
- 1879 – postoupení pohledávky
- 1888 – převzetí dluhu
- 1892 – přistoupení k dluhu
- 1995 – prominutí dluhu
- 2048 – dohoda o smluvní pokutě
- 2302 – nájem prostor sloužících k podnikání
- 2175 – koupě závodu (dříve prodej podniku)
- 2662 – smlouva o účtu
U shora uvedených jednání již tedy není nutné, pro dodržení litery zákona, mít písemnou formu, v rámci právní jistoty a průkaznosti v případě sporu lze ale písemnou formu stranám i nadále vřele doporučit.
Kdy je tedy písemná forma smlouvy stále potřeba?
- Písemná forma je i nadále vyžadována u smluv, týkajících se nemovitostí §560 „Písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší“.
- Nově se vyžaduje písemná forma v případě uvedeném v § 441/2 – „vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc“.
- Písemnou formu si strany mohou i vymínit § 1758 „ dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna se stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě“.
- Písemnou formu vyžaduje i projev vůle nabyvatele, kterým se předem vzdá svého práva z vadného plnění – §1916/2 ve spojitosti se splněním závazku.